Syndrom dráždivého tračníku je funkční porucha střev, která se projevuje bolestmi břicha, změnami rytmu vyprazdňování a změnou konzistence stolice bez zjevných organických příčin. Mezi čtyři hlavní podtypy, jak je klasifikují mezinárodní kritéria, patří i smíšený typ – IBS-M, při kterém se opakovaně střídá průjem a zácpa.
Co je IBS-M a jak se liší od jiných typů
Podle Římských kritérií se IBS dělí takto:
- IBS-C (constipation-predominant) – převaha zácpy, kdy ≥ 25 % stolic je tvrdých nebo „bobovitých“;
- IBS-D (diarrhea-predominant) – převaha řídkých či vodnatých stolic, ≥ 25 % případů;
- IBS-M (mixed type) – u kterého ≥ 25 % stolic je tvrdých či bobovitých a zároveň ≥ 25 % řídkých či vodnatých;
- IBS-U (unclassified) – ostatní případy, kde nelze typ jasně zařadit.
Jaké projevy a příznaky jsou typické pro IBS-M
Podle Římských kritérií a Bristolské škály stolice je IBS-M definován jako stav, kdy:
- více než 25 % stolic odpovídá zácpě (typy 1–2),
- a zároveň více než 25 % stolic odpovídá průjmu (typy 6–7).
Právě tato proměnlivost stolice odlišuje IBS-M od čistě zácpového nebo průjmového typu a je hlavním důvodem, proč pacienti často popisují své potíže jako nepředvídatelné a obtížně kontrolovatelné.
U IBS-M se mohou vyskytovat:
- bolesti a křeče v břiše, často zhoršující se po jídle;
- nadýmání a plynatost;
- střídání tvrdé (zácpové) a řídké (průjmové) stolice;
- pocit naléhavosti nebo neúplného vyprázdnění;
- někdy asociované psychické obtíže (např. stres, úzkost), které symptomy zhoršují.
Diagnostické přístupy
IBS-M je diagnostikován především na základě příznaků a jejich trvání, včetně konzistence stolice podle Bristolské škály.
Ale protože tyto obtíže mohou být i projevem jiných onemocnění, doporučuje se u některých pacientů doplňková diagnostika, zejména pokud převažuje průjem nebo se příznaky mění v čase.
Obvykle se zvažuje:
- kolonoskopie,
- vyšetření stolice k vyloučení infekční příčiny,
- stanovení kalprotektinu ve stolici k vyloučení zánětlivých onemocnění střev,
- dechové testy (např. vodíkový) k posouzení možného bakteriálního přerůstání v tenkém střevě (SIBO).
Co může pomoci symptomaticky
Přístupy ke zvládání IBS-M jsou obvykle individuální a kombinované, protože neexistuje jediný univerzální postup, který by fungoval u všech pacientů.
Součástí péče mohou být:
- dietní úpravy (např. omezení některých sacharidů),
- změny životního stylu a zařazení pravidelného pohybu,
- ve vybraných případech léky zaměřené na převažující obtíže (průjem, zácpa nebo bolest).
Při průjmových epizodách někteří pacienti využívají také sorbenty, které mohou pomoci zmírnit řídkou stolici nebo pocit dráždění ve střevech a nadýmání. Je však důležité je vnímat pouze jako symptomatickou podporu, nikoli jako řešení samotného IBS.
Strava a potravinové přístupy
Strava hraje u IBS-M významnou roli, protože některé potraviny mohou příznaky zhoršovat, zatímco jiné mohou přispět k pravidelnému vyprazdňování.
V praxi se nejčastěji zvažuje:
- úprava příjmu fermentovatelných sacharidů (např. v rámci low-FODMAP přístupu), s ohledem na individuální toleranci,
- zvýšení příjmu rozpustné vlákniny, která může pomoci vyrovnávat konzistenci stolice – změkčit tvrdou stolici a zároveň podpořit její formování při průjmových fázích.
Psychologické a behaviorální faktory
IBS-M není pouze poruchou střevní funkce. Vzájemné působení mezi stresem, nervovým systémem a střevy může významně ovlivňovat intenzitu a kolísání příznaků. U části pacientů proto může být přínosné zařazení psychologických nebo behaviorálních přístupů jako součást celkové péče.
Dlouhodobé střídání průjmu a zácpy je pro pacienty fyzicky i psychicky velmi vyčerpávající a výrazně ovlivňuje kvalitu každodenního života. Právě proto je důležité tyto obtíže nepodceňovat a aktivně hledat vhodné řešení. Včasný a individuálně nastavený přístup může pomoci zmírnit příznaky a výrazně přispět ke zlepšení kvality života.